Amnesia: The Dark Descent

Právě jsem od někud utekl. Proč? Proč právě já v tuhle dobu pobíhám po jakémsi hradě se ztrátou paměti. Vždyť ani nevím, kdo jsem. Něco mě pronásledovalo a já věděl, že musím utéct. Až už jsem nemohl, spadnul jsem na zem. Asi půl hodiny jsem se převaloval na tvrdé kamenné zemi, hlava se mi točila. Z pukliny ve stropě na mě kapala voda. Venku prší? Přes neprůhledná barevná okna jsem nic neviděl. Musel jsem se zvednout. Chtěl jsem si vzpomenout kdo jsem a co tu dělám. Už mi bylo lépe, tak jsem šel zpátky tou cestou, odkud jsem běžel. Na stole jsem našel lístek se vzkazem, který byl napsán mým písmem. Stálo v něm, že mám ztrátu paměti, něco mě pronásleduje a mám zabít nějakého Alexandra, zřejmě vlastníka tohoto hradu. Jo a mimochodem, já jsem Daniel. Vítejte v mé noční můře.

Amnesia: The Dark Descent je další hororová adventura z dílen Frictional Games (nedávný rozhovor tady). Tito kluci mají na svědomí taky sérii hororových adventur Penumbra (recenze tady a tady). Pokud jste tyto hry hráli, vězte, že Amnesia se drží velmi podobných postupů a je to v podstatě výcuc toho nejlepšího se zaměřením na strach. Pojďme si ale hru pořádně rozebrat.

Ztráta paměti je mrcha věc. Hrdina, za kterého hrajete, se jmenuje Daniel. Díváte se na svět pohledem z jeho očí. Hned na začátku se probouzíte v hradě Brennenburg se ztrátou paměti. Brzy zjišťujete, že musíte zabít jednoho člověka, nenechat se zabít od Stínu, uniknout Sběračům a Kaernkovi. Prostě normální den na hradě. Příběh je docela propracovaný a poodhaluje se vám v různě poházených denících a halucinacích. Daniel kdysi pracoval v Alžírsku s doktorem Herbertem na vykopávkách. Našli prastarou hrobku a v ní podivnou kouli. Pak se Daniel vrátil zpět do Anglie ale tím, že kouli vzal z místa jejího odpočinku na sebe přitáhl kletbu. Jeho bývalí spolupracovníci zemřeli a smrt se ho držela dál. Kdokoliv s kým o kouli mluvil zemřel. Došel mu dopis od hraběte Alexandra, který mu nabídl pomoc. Pozval ho do svého hradu. Přišel ale do něj i Stín. Daniel ze strachu o život v hradě prováděl šílené věci (dozvíte se ve hře) a na vše chtěl zapomenout a pomstít se Alexandrovi. Vypil proto lektvar zapomnění…

Abyste zabili Alexandra, musíte projít celým hradem a najít ho, což je vlastně hlavní cíl. Vede k němu ale trnitá stezka strachu. Cestou narazíte na spousty problémů a navíc budete mít za patami několik nepřátel. To si tak hleáte klíč, abyste odemčeli průchod do dalších částí hradu, když v tom uslyšíte tajemné chrčení nějaké příšery. Ze strachu o vlastní život ani nedutáte a schováte se do skříně. Počkáte, až odejde a v klidu vylezete ven. A najednou na vás vyběhne další, které jste si nevšimli a málem vás chytne infarkt. V první polovině hry si mozkové závity ani moc nezavaříte. Nalézt nějakou věc, donést ji na jiné místo, nic složitého. Občas zdrhnout příšeře. V druhé polovině ale přijdou na řadu důmyslnější hádanky, kde budete např. opravovat výtah a využijete u toho ovládání, které je u her Frictional Games specifické. Váš kurzor je v podstatě ruka, kterou můžete vzít jakoukoliv věc a nést ji/táhnout/sunout. Přitom na ni pořád platí fyzikální zákony. Nejen že takto přemisťujete např. bedny ale otevíráte i dveře, šuplíky a skříně. Kliknete a táhnete směrem k sobě. Prostě stejně, jako to děláte v reálu.

Jak jsem již zmínil, velká část hratelnosti sází také na strach. A jak jinak ho budovat, než nepřáteli? A těch je ve hře plno. Největším z nich je tma. Daniel není žádný strašpytel ale má prostě fobii ze tmy. Když jste v neosvětlené místnosti, začne se vám rozmazávat výhled, pak deformovat, reakce na ovládání se zpomalí a nakonec se můžete i zbláznit. Proto máte v inventáři dva ukazatele zdraví. Jeden toho fyzického a druhý psychického. Škrábance a pohmožděniny vyléčíte lahvičkou Laudanuma. Abyste se nezbláznili, nesmíte zůstavat dlouho v temných místnostech (sviťte si) a nečumte nepříteli přímo do zohyzděného ksichtu. No a svítit si můžete lapmičkou, do které budete mít pořád nedostatek oleje nebo si křesadlem rozsviťte svíčky.

Po Danielovi jde také Stín, který se projevuje lepkavou substancí na zemi, která vás zraňuje nebo se tenhle sliz dostane na dveře, čímž vám znemožní jejich otevření. Stín je tedy ještě v pohodě. Na zemi se mu prostě vyhnete a když se objeví na dveřích, víte, že vývojáři nechtěli, abyste tam chodili. O kejhák vám ale opravdu půjde, když si na vás došlápnou Sběrači, což jsou Alexandrovi služebníci. Vyskytují se ve dvou druzích a oba vypadají vážně hrozivě. Myslím, že od dob Silent Hillu jsem hnusnější potvory neviděl a i Necromorfové z Dead Space jsou oproti nim domácí mazlíčci. První verze Sběrače je Servant Grunt (v překladu Vrčící Sluha zní strašně). Groteskně vypoulené oči, žádný nos, vysazená spodní čelist, pořezané a sešité tělo. Zní to dobře? Mrkněte na přiložené screeny. Útěk je jediná možná obrana. Protože stačí, aby vás párkrát pohladil svými ostrými drápy a je po vás. Takže zdrhněte nebo se zavřete do skříně a počkejte. Nakonec se po nich slehne zem ale najdou se i tací, co rádi stojí na místě, kam chcete jít. Brute (v překladu Bestie) je druhá verze Sběrače, co se objevuje vzácně a až v posledních částech hry. Mají rozseklou hlavu a na levé paži obrovskou čepel. Stačí jen jediný sek a je po vás.

Servant Grunt ve tmě

Kaernk (též přezdívaný jako Vodní Lurker) je kapitola sama o sobě. Při své návštěvě hradu totiž navštívíte i zaplavené prostory jako archivy nebo cisternu a tam ho určitě potkáte. Ale neuvidíte ho. Když běží ve vodě, uslyšíte a uvidíte pouze cákance vody. Jakmile vyskočíte na bednu nebo šlápnete na suchou zem, jste před ním v bezpečí. Nejspíš je také slepý, protože ho můžete odlákat kamenem, který do vody hodíte. Stačí ale zpanikařit, nechat se chytit a po pár útocích je po vás.

Interiéry hradu jsou rozmanité. Navštívíte cisternu, márnici se spoustou mrtvol, vězení, stoku, sklepy nebo archivy. Na hře je nejlepší, jak to spolu vše funguje dohromady. Do hraní vás bude tlačit touha prozkoumat všechny tyto pěkně zpracované lokace, poznat Danielovu minulost a při tom budete řešit zajímavé hádanky okořeněné originálním ovládáním a samozřejmě se bát, protože atmosféra je vážně hutná. Může za to také kvalitní audiovizuální zpracování. Textury sice nejsou ultra ostré ale modely mají dostatek polygonů na to, aby vás prostředí vtáhlo do hry a levely jsou perfektně nasvícené (pokud zrovna nejste ve tmě). Rozmanité zvuky a hudba, kterou má na svědomí Mikko Tarmia jsou neméně důležité a neméně kvalitní jako zbytek hry.

Amnesia: The Dark Descent je v tuto dobu vrcholným dílem Frictional Games a můžu s klidným svědomím říct, že to je nejstrašidelnější hra, co kdy byla udělaná a to i mezi mainstreamem. A takový úspěch je na poměry indie autorů skoro až zázrak. Samozřejmě chybičky se najdou (někdy až okatě vytvořené prostředí pouze za účelem vytvořit infarktovou situaci, nepřátelé moc AI nepobrali) ale nejsou nijak hrozné a určitě vám nezkazí zážitek z hraní. Amnesia si rozhodně zaslouží váš čas a i místo v Síni slávy. A autoři nám nedávno dali patch 1.2 s DLC zadarmo.

+ skvělá atmosféra plná strachu, hudba, ovládání, zvuky, příběh, grafika, hroziví nepřátelé

- AI nepřátel

Verdikt: 98 %

http://store.steampowered.com/app/57300/

K dispozici i na Mac a Linux:

https://store2.esellerate.net/store/checkout/CustomLayout.aspx?s=STR9929807578&pc=&page=OnePageCatalog.htm