Dwarf Fortress – Je libo čepici z kožešiny kotěte?

Slaves to Armok: God of Blood II: Dwarf Fortress (dále jen DF či Dwarf Fortress) je strategická hra vyvíjená bývalým vysokoškolským profesorem matematiky Tarnem Adamsem (také známý jako Toady One), který má spolu se svým bratrem zachem firmu Bay12 games (http://www.bay12games.com/index.html). Hra jako taková je zdarma a Tarn se svým bratrem žijí výhradně z dobrovolných příspěvků hráčů. Teď ale k samotné hře.

Zátiší s lávovým příkopem a hnijícími mrtvolami orků

Jak je vidět z obrázku výše, hra nemá grafiku, na jakou jsme zvyklí. Místo toho je zde vše reprezentováno barevnými ASCII symboly. Na obrázku výše můžete spatřit například kompost s ledabyle naházenými mrtvolami orků, kteří se chtěli podívat za mými trpaslíky, vysoké zdi s palebnými posty a příkop plný žhavé lávy s padacím mostem. Nevypadá to tak? Ze začátku je to hodně matoucí, ale časem se na to dá zvyknout a navíc komunita vytvořila spoustu grafických balíčků, které hru usnadňují. Ale ošklivý či matoucí vzhled pod sebou ukrývá diamant mezi strategiemi. Pojďme si ho přiblížit.

Seznam stávajících a eh.. bývalých členů pevnosti.

Po prvním spuštění vás uvíta melodická kytarová hudba (mimochodem nahraná samotným autorem hry) a v menu na vás překvapivě nevyskočí žádná možnost nové hry. Musíte nejprve vygenerovat svět. Ano, čtete správně – tahle hra je skoro celá náhodně generovaná. Po spuštění generace se před vámi objeví zázraky: Nejprve se vygeneruje pevnina a oceány, pak hory a krajina, z hor začnou téct řeky a erodovat krajinu či tvořit mokřady… Když toto skončí, hra náhodně umístí výchozí body všech civilizací (jsou obvykle čtyři – lidská, elfí, skřetí a trpasličí; ale může být i více od každého druhu) a ty se začnou rozvíjet. Hra vygeneruje celých tísíc padesát (!) roků historie vašeho světa, včetně válek, králů, vojáků, bohů, nových kultů, démonů a monster, co vylezou z hlubokých jeskyní a coby živé božstvo se postaví do čela nějaké civilizace…. Objem historie je opravdu obrovský (jak je možné zjistit pomocí tzv. Legends módu hry). A teď jste připraveni na vaši cestu.

Slavnostní text vám oznamuje, že brzy zahynete strašlivou smrtí.

Jakmile si vyberete své místečko na svém světě, dostanete sedm trpaslíků a vagon zásob s poměrně vágním pokynem ‘Přežij!’ , který se může zdát prostý, ale je to ve skutečnosti jedna z nejtěžších věcí vůbec v téhle hře – celý smysl hry se de facto točí okolo oddalování nevyhnutelného, to jest kataklyzmické (někdy i antiklimatické) zhroucení pevnosti. Hra nemá žádný jiný cíl – neexistuje tam nic jako výherní situace, je tam však dlouhá řada situací prohry. A tak pošlete svoje trpaslíky kutat kámen a drahé kovy, vykutáte si svoji jeskyni či si upravíte nějakou již existující, začnete pěstovat jídlo na polích a vyšlete lovecké výpravy do hlubokých lesů… Než se nadějete úvodních sedm trpaslíků se vám začne rozrůstat imigračními vlnami a vy budete mít stále více hladových (a žíznivých) krků, ale také více pracovní síly a možná vám zbude i na armádu…

Scéna masakru po proniknutí potvůrky z jeskyní do pevnosti.

O své trpaslíky se musíte náležitě postarat. Musí mít co pít a co jíst, musí mít kde spát, chtějí mít hezké pokoje a zdobené jídelny, mají radost z vlastního nábytku a zhoršuje se jim nálada, když se jim něčeho nedostává. V krajním případě trpaslíka postihne záchvat zuřivosti (tantrum) a pak se začnou dít věci. Trpaslík v záchvatu vzteku rozbíjí věci, nábytek i zvířata a nosy svých sousedů. V extrémním případě dojde i k několika úmrtím (a někdo si udělá z toho kotěte zabitého vrhem o stěnu epesní klobouček) a pak se nevyhnutelným řízením příčiny a následku celá pevnost řítí vstříc anarchistické záhubě.

Je také běžné, že pevnost zničí nějaký vnější nepřítel. Nežijete ve vakuu, o vaší pevnosti vědí i jiné civilizace. Některé s vámi obchodují (lidé, elfové a vaše vlastní domovská civilizace), některé jsou jen otravné a kradou na co přijdou (koboldi, některé druhy makaků) a jiné vás prostě chtějí zničit (skřeti, nemrtví, děsivé obludy z hlubin, kmeny pololidí žijících hluboko pod zemí). Většina těchto entit nejsou přímo nebezpečné. Ještěromuž vybavený kostěným kopím sice může zatopit nové a nevyvinuté pevnosti, ale i málo vycvičená milice je odradí. Monstra z hlubin mohou být i nebezpečná, ale pokud nepotkáte některé z těch vysoce tuhých exemplářů (ty jsou mimochodem náhodně generované) tak proti armádě neobstojí. Největší nebezpečí však leží venku (a taky hodně hluboko, ale na to musíte přijít sami) – skřeti. Jakmile se vaše pevnost rozroste, začnou vysílat různé záškodnické skupiny, které mají kvalitní zbroj a ostré zbraně. Jakmile setřesete pár takových útoků, začnou vás obléhat. Pravidelně. Jednou už to prostě neubráníte a vaše zdi dostanou skvělý nový nátěr.

Sídlo umístěné na útesech ve velké přírodní jeskyni. Obrázek udělán pomocí StoneSense.

Po většinu času si ovšem (relativně) klidně vegetujete a staráte se o svou prosperitu, které dosáhnete zejména obchodem a šikovnými ručkami vašich trpaslíků. Při hloubení navé žumpy náhodou narazíte na zlatou žílu a vaši kovotepci z ní mohou začít kovat nádherné poháry, sochy ba i celé skříně a truhly kované z masivního zlata. Obchodníci budou vašimi výtvory nadšení, vaši šlechtici a správci budou mít radost ze svých nádherných kanceláří, imigranti se pohrnou za legendami o nádheře a bohatství vaší pevnosti… (pak z hlubin vyletí velké monstrum plivající kyselinu a zničí vaši pevnost, ale to už je jiný příběh).

Jak již bylo zmíněno, trpaslíci jsou náladoví a mají různé schopnosti. Toto se zkombinuje do takzvaných zvláštních nálad. Každý trpaslík jednou za život dostane nápad na nádherný artefakt. A jak ho dostane, tak se ho odhodlá buď stvořit, nebo zahynout, pokud ho nemůže vytvořit. Toto je nepříliš stabilní oslí můstek k systému dovedností.

Každý trpaslík má různé fyzické a mentální atributy (síla, vytrvalost, vůle, bystrost…) a pak dovednosti, které jsou setříděny ve skupinách a je jich nepřeberné množství. Ať jde již o kopání, kácení stromů, slévání kovu, šití ran či vaření piva, každý trpaslík se může naučit vše. Ze začátku mu to samozřejmě nejde, horník drahý kámen rozbije na prach a slévač je rád, že se žhavým kovem nespálil, ale jak se svojí činnosti věnují dále budou se více a více zlepšovat až dosáhnou nejvyššího stupně dovednosti – legendární – kdy svoji činnost vykonávají s popravdě legendární účinností. Ovšem když se své činnosti dlouho nevěnují (jsou kupříkladu upoutáni na lůžko po zranění a lékař je ještě nepropustil), začnou jejich schopnosti zapadávat prachem a když se konečně dostanou zpět k práci, musí notně oklepávat rez.

Od schopností je jen krůček k vojenskému systému, který je stejně propracovaný jako zdravotnický či ekonomický. Základem vaší armády jsou čety. Každá četa má svého kapitána a deset dalších členů. Všem velí jeden velitel vojska. Každé četě je možné nastavit uniformu a každá může mít své vlastní kasárna, kde budou ve volnm čase trénovat své dovednosti. Z neužitečných sedláků, kteří sotva ví za který konec se drží sekera se pak časem stanou nabušení šampióni, kterí levou rukou stínají skřety a pravou rukou si nalévají pivo (či v ní drží dítě. Trpasličí matky si opravdu berou své děti do boje a v extrémním případě je používají jako štíty). Ovšem trpaslík, který neumí bojovat a nemá to rád bude z naverbování do armády velice nešťastný, stejně jako bude nešťastný vynikající šermíř, kterého z armády propustíte aby pomohl se stavbou zdi. A velmi nešťastný šermíř je nebezpečný.

Trpasličí karavana veze objednané zboží.

Co říci závěrem? Snad jen jeden komentář, jehož autorem je jeden z členů rozsáhlé komunity (přeloženo z anglického originálu):  Dwarf Fortress: První dávka je zdarma! A vskutku. Pustíte ji poprvé a budete se tvářit trochu zmateně. Ale budete mít nutkání pustit ji znovu a znovu a pak zase. Budete frustrovaní když nájezd skřetů už po stopadesáté páté vybije vaši pevnost. Budete nadšení až postavíte svůj první automatický mostopult. Budete se přiblble uchechtávat, když tři malí jeskyní lidé budou neodvratně vyvražďovat vaše trpaslíky. Budete nevěřícně koukat jak se vaše pevnost neodvratně blíží ke kataklyzmatickému výbuchu kvůli netěsnícímu magmatickému potrubí. Pak se zasmějete, a pustíte si hru znova. Tak do toho! Prohrávat je přeci sranda!

Všechny obrázky pocházejí z archivů autora a nemusí být z aktuální verze.