Jolly Rover – do tlapek šavli, zavrtět ocasem a zpátky ani krok!

Loď ahoy! Jak jistě víte, není to poprvé, co se v počítačové hře používá námořnického žargonu. V poslední době srdce všech milovníků adventur zaplesala, jako dlouho předtím ne. Světlo světa totiž spatřil druhý díl legendární série Monkey Island, profesionálně předělaný do krásné moderní grafiky (recenze zmodernizované verze se zde vyskytne co nejdříve).  Každého tedy okamžitě napadne, že pokud se objeví nějaká nová hra s pirátskou tématikou a navíc v žánru adventur, téměř určitě se bude jednat o nějakou narychlo splácanou napodobeninu, která se jen chce svézt na vlně popularity. V případě Jolly Rovera by to ovšem bylo nařknutí neoprávněné.

Gaius Rover je syn cirkusáka, gentleman a jemná duše každým coulem. Jeho záliba v dobré literatuře u kvalitního čaje značně koresponduje s drsným světem okolo – se svou naivní dobráckostí je pro něj svět pirátů stejně nebezpečný, jako letlampa pro sněhovou vločku. Živí se výrobou slavného rumu s názvem Jolly Rover, na který jako jediný zná tajný rodinný recept – a rum je jak známo ve světě pirátů ekvivalentem svěcené vody pro kostel. Není tedy bohužel překvapením, že je jeho loď přepadena tlupou drsných bukanýrů a sám Gaius je zadržen a zamčen do špinavého podpalubí. Otázek ho napadá mnoho – jak se dostanu na svobodu? Jak vysvětlím guvernérovi chybějící slíbenou a zaplacenou dodávku rumu? A hlavně, přežiji vůbec?

Zatím nuda?

Inu, nejspíš se to zdá poměrně neoriginální a nudné. A zmínil jsem se, že Gaius je pes? Stejně jako všichni v celé hře, hlavní hrdina je skutečně reprezentovaný psí rasou, v jeho konkrétním případě se jedná o jezevčíka. Věřte tomu nebo ne, sebedrsnější hráč malinko pookřeje, když uvidí roztomilého psíka v kazajce, skvěle nadabovaného dokonale sedícím přízvukem mírně konsternovaného britského gentlemana, jak se snaží přežít a zapadnout ve světě krutých čoklů (bulldog, ovčák, pitbul,… piráti jsou zkrátka jen bojová plemena). Ačkoliv nejsem zvláštním příznivcem dětinských a roztomilých her, tady to z nějakého důvodu funguje. Grafika hry je příjemně kreslená a stylizovaná tak, že ačkoliv žádná scenérie vyloženě oku extra nelahodí, tak se na vše kouká tak nějak mile. Již zmíněný dabing (který u indie her rozhodně není samozřejmostí) je velmi kvalitní, každá jednotlivá postava má vlastní namluvení a i když animace postav nejsou kdovíjak detailní, dodává to každému ze hry naprosto jedinečnou osobnost. Příjemné hudební motivy jenom dotváří pohodovou atmosféru a jako celek pak hra působí uklidňujícím dojmem nenucené zábavy. A právě zábava je to, na co by se zde mělo koukat nejvíce. Jolly Rover se totiž nebere nijak vážně a hru její tvůrci prodchnuli v podstatě neustálým přísunem mírného humoru. Rozhodně se nebudete smíchy válet po podlaze a plakat u každého dialogu, ale téměř určitě se na vašich tvářích objeví úsměv, který už do konce hry nezmizí. Vtipy jsou naprosto neurážející, nepobuřující a nenucené, žádné pubertální výkřiky a ani přehnaně suchý intelektuální humor. Prostě trefné poznámky a slovní hříčky za každým kliknutím. Navzdory nijak závratnému příběhu (i když hra si ani na nic nehraje a do jisté míry je právě klišovitost záměrná – ve smyslu parodie pirátských příběhů) se nebudete po dobu hraní nudit právě díky humoru a mimo jiné také kvůli tomu, že celá hra má docela svižné tempo. Nenajdou se tady žádné velké hádanky, žádné nesmyslně obtížné a nelogické adventurní prvky – to na jednu stranu znamená, že hra není výzvou pro zkušené hráče, ale na stranu druhou je třeba přiznat, že se o to ani nesnaží. Naopak je hra zpříjemněná co nejvíce – je zde tlačítko pro zvýraznění všech použitelných objektů a krátce po začátku se v inventáři objeví vychytralý papoušek, který za každé situace poradí slovní hříčkou. A pokud je i ta pro hráče moc, může si říct o doslovné řešení svého momentálního problému (za to se ovšem vypočítavému opeřenci platí suchary, které se dají sbírat napříč hrou). Ve hře jsou dokonce i takové malé nezávazné achievementy (z nichž velkou část dostanete v průběhu hry nevyhnutelně a slouží tak pouze ke zpestření), ukryté mince a kusy vlajek (za ty se dají kupovat artworky a ve hře použité tracky k dalšímu poslechu). Není to nic závratného, ale ve hře to prostě opět nějak funguje a potěší, stejně jako další detaily. Například v průběhu hraní jste za své akce ohodnocováni body (jako v případě starých sierráckých adventur, které už pamatují asi jen ti starší z nás) a tituly. Opět nic, co by nějak výrazně posouvalo hratelnost, ale v průběhu hraní to napomáhá k úsměvu a probouzí zvědavost, co se odemkne dál.

Vzato kolem a kolem, Jolly Rover je svým způsobem casual hra. Na jednu stranu jednoduchá, svižná a přístupná, na stranu druhou ale neméně okouzlující a zábavná. Pokud nevíte, co s načatým večerem před obrazovkou a nemáte náladu na nic složitého a komplexního, ale chcete se jen nezávazně pobavit, Jolly Rover je jasná volba.

Verdikt: 75%