Jumping Line

Co je esencí 2D plošinovek? Tuhle otázku si nejspíš položil autor nezávislé hry Jumping Line a odpověděl na ni jednoduše – skákání. Právě to je hlavním jádrem Jumping Line, ovládáte automaticky skákající čáru (ehm, zní to krapet zvláštně), přičemž jediné, co vaší myší určujete je, kam se snaží doskočit. To znamená, že pokud myš držíte nad ní, tak jen skáče na místě. Pokud jí pohnete doprava, čára začne vaši myš následovat.

Zní to opravdu jednoduše a jednoduché to je, Jumping Line se hraje opravdu intuitivně, není potřeba žádného vysvětlování herních mechanismů, hra vás je prostě jen nechá vyzkoušet. I přes jednoduchost ovládání, je však občas hra dosti obtížná, což je dobře. Naštěstí vám pomáhají často a citlivě rozmístěné checkpointy po jediném levelu ve hře.

Jen jedna úroveň? Ničemu to nevadí, je totiž relativně dlouhá, checkpointů obsahuje snad 56. Musím říct, že mi tohle přijde jako dobré řešení, hraní se zbytečně nekouskuje přechody mezi levely. Dohrání Jumping Line vám zabere přibližně hodinu a půl až dvě, ale vzhledem k ceně to nevidím jako problém. Navíc autor nyní pracuje na level editoru a možnosti jednoduchého sdílení úrovní mezí hráči.

Nesmím samozřejmě zmínit ani překážky, která vám hraní ztěžují. Na začátku jen přeskakujete různě velké díry, postupně se však začnou objevovat objekty (většina plošinek jsou kvádry), které si musíte zapnout, trny, které vás zabijí, kvádry se budou pod vámi točit nebo se třeba obrátí gravitace. Snad nemusím zmiňovat, že postupně se tyto věci kombinují a hraní je těžší a těžší.

Jumping Line běží na enginu Unity a nejspíš využívá jeho fyzikálního enginu. Většinu doby se tedy skákající čára chová při odrazech opravdu dobře a realisticky. Jen občas (při odrazech s hodně malým úhlem od plochy) se zachová dost zvláštně (a asi je to takhle realistické), ale opravdu to ztěžuje hraní, protože jsou tyto odrazy dost náhodné. Naštěstí to nenastává nijak často.

Stejně jako samotné jádro hratelnosti a ovládání autor hry zjednodušil i grafickou stránku. Na pozadí nic není, vidíte jen ty věci, které přímo ovlivňují hru. Čára navíc za sebou nechává chvíli stopu. Ačkoliv tedy grafika rozhodně neporazí žádnou AAA hru, tak nějak se k duchu Jumping Line hodí.

Snad je to z předchozích odstavců jasné – Jumping Line mě bavil opravdu hodně. Autor celý žánr zjednodušil, co nejvíce to šlo a přitom celá hra zůstala zábavná. Kdyby Jumping Line stálo 10 dolarů asi bych nebyl spokojený se svojí koupí, ale za 1 Euro na Desuře musím hru jednoznačně doporučit. Pokud si nejste jisti, můžete zkusit demo. Doufám, že se brzy objeví i level editor a hromada úrovní od uživatelů, potom by mohlo jít o jedno z nejlépe utracených Eur za hru

Verdikt: 8/10