Q.U.B.E. – Hrajeme si s kostkami

Současná nezávislá scéna hýří spoustou skvělých titulů, které na první pohled zaujmou a na ten druhý doslova uchvátí. Jedním z jim podobných kousků je i Q.U.B.E. vytvořený s citem pro detail, krásu a zároveň logiku. Jenže, kromě něj je tu i spousta podobných, relativně zářných titulů, které nikomu nejsou pro smích a svojí originalitou omámí vše okolo. Nabízí se tak otázka, proč právě QUBE a ne kupříkladu Minecraft? Pokud se na hry podíváte s neskutečným odstupem a stovkou dioptrií k tomu, mohou vám přijít prakticky totožné, ve svém nitru má ale každá z nich jiné kouzlo a jinak se hraje. O porovnávání s dalšími tituly by se tu dalo mluvit hodiny, a tak raději rovnou zamiřme do vod, proč právě Q.U.B.E.?

Toxic Games, tedy tým vyvíjející tuto hru, je novopečené studio vytvořené teprve v roce 2010. Jeho tým tvoří tři designéři, kteří na hře pracovali nejprve jako na studentském projektu, avšak díky jejich podpoře ze strany Indie Fund se rozhodli hru následně ještě o mnoho vylepšit a dílko dokonat. A tak vznikl Quick Understanding of Block Extrusion, neboli QUBE. O co se vlastně jedná? Jak už bylo zmíněno v úvodu, v první řadě jde o logickou hopsačku odehrávající se ve 3D prostředí, které zároveň poukazuje i na jedno z největších plus této hry – grafické zpracování. Možná, že grafika je u her nejméně podstatná, což u indie her to platí dvojnásob, ale když je úchvatná, nedá se svítit. Důležitější však je, aby i zbylé dílky skládačky byly nadprůměrné.

Příběh hry se odehrává v nejmenované „laboratoři“ tvořené kostkami. Aby bylo vše uvedeno na správnou míru, hra vlastně ani žádný příběh nemá, spíše vás posouvá po různorodých lokacích tak, abyste si co nejvíce užili a nadchli se atmosférou, jež z hry doslova sálá. Přestože QUBE běží na dnes již trochu přestárlém Unreal enginu, na hře to není vidět, naopak, vypadá skvěle. Asi nejlépe by se asi dala přiřadit k Portalu od Valve, s tím rozdílem, že zde se nehraje na čirou logiku, ale tak trochu i na vaši nešikovnost/štěstí, díky kterým nevědomky vyřešíte nepříliš složité puzzle, které hra nabízí. Pakliže je však vyřešíte a s grácií se přenesete dále, možná na vás za rohem čeká něco překvapivě skvělého.

Těmito překvápky jsou obvykle mrštně se přeskupující kostky, které vypadají, jako by doslova ožily. A tímto způsobem si užijete u všech devíti kol jedné malé, nenápadné hry. Princip hraní spočívá v klasickém posouvání kostek. Ovšem jak! Hlavní hrdina má zlaté ručičky, které umí dělat divy, a to i na dálku. Stačí zmáčknout tlačítko a vytvoří se vám improvizované schody. Nemůžete však používat všechny kostky v okolí, to by v tom byl zmatek, ale pouze vybrané červené, žluté, či třeba modré, přičemž každá z nich vám poslouží jinak. A s jejich pomocí se musíte dostat dále. Jednoduché jako facka, ale funguje to náramně.

Asi nejpřívětivější věcí, když se QUBE podíváte zpříma do očí, bude atmosféra. Sněhově bílé kostky protkávané závany různorodých barev možná nejsou takové terno, jako pohled na přírodu v původním Crysis, ale i přesto se vám může zdát, že tyto kousky jsou až nemístně krásné. Pro oči až bolestivě bílé místnosti podobné Portalu se však velmi urychleně stáhnou do pozadí a na jeviště vyskočí temnota. Hra stínů, paprsků, no prostě radost pohledět. Po několika poznámkách o úžasu se ale řítíte zase zpět do říše pohádek odehrávajících se v zimě. Hra QUBE se nestydí za to, že na ní dělali tři designéři, protože díky tomu je z tohoto úhlu pohledu nadpřirozeně krásná, jenže je pravdou, že ostatní prvky dostaly šavlí od kapitána Hooka a nyní pokulhávají, jako by místo nohou měli dřevěné kůly, což se projeví především u primitivních puzzle hádanek, jež nepředstavují žádnou převelikou výzvu, jak by v logických hrách pravděpodobně měly.

Střídání rozličných prostředí se ale překvapivě projevuje i na hratelnosti. V naprosté tmě vidíte pouze v tu kterou chvíli osvětlenou kostku, ale vy nemáte světlo, to pouze využijete jejich schopnosti, takže když modrou kostku zasunete, abyste se od ní mohli odrazit do dálky, ani netušíte, kam vlastně dopadnete. Jako většina věcí na QUBE, i tato featurka je velmi podobná zvláštním událostem v Portalu, což zamrzí a shodí hru do průměru. Kdyby hra vyšla před pár lety, mohla by se alespoň honosit s vrchním řádem originality. Ani úkoly nejsou kdovíjaké a frustrace přichází obzvláště ve chvílích, kdy z nepozornosti přehlédnete jednu jedinou kostku a musíte kvůli chybičce mikroskopických rozměrů opakovat celý level od začátku.

Co se však grafického podání týče, Unreal engine zde byl doveden na naprostou špičku a dokud nevyjde nová verze, málokterá hra se bude moci s tímto titulem třebas jen porovnávat. Díky úžasné atmosféře, kterou doplňuje právě grafická stránka hry, jež hra nabízí, si však můžete říct, že je ojedinělá. Není to pravda, ale QUBE je svým způsobem výjimečná a co se nepovedlo u jiných her, to zde bylo dovedeno k maximální stropní oblasti. Ani audiovizuální stránka hry nezůstává pozadu, naopak, hraje první housle. Pokud se naskytne okamžik naprostého ticha, pravděpodobně vám zlenivěly reproduktory, protože soundtrack hry by se bez boje ani omylem nevzdal.

Díky jeho kráse a podmanivosti byste se ho však nevzdali ani vy. Ve hře se nedočkáte ani jediného slova, ale jak se říká, píseň poví ještě mnohem více. Navíc dokáže skvěle dobrousit atmosféru a díky příjemné grafice lahodící oku se jedná o umělecký skvost. Jenže to je vše. Po hratelnostní stránce QUBE nedokáže zaujmout a obzvláště velkou averzi zde člověk nutně musí mít k až příliš jednoduchému puzzle systému. Kdyby hra byla o fous těžší a o pořádné vousy stoletého starce delší, našla by si místo v každém srdci, takto ji však utiskuje dávka dalších ne zcela originálních titulů, které se minuly s dobou. Jak již bylo řečeno, kdyby Q.U.B.E. vyšla o pár let dříve a přesto si zachovala svoji stránku originality, každý by si v ní našel něco, nicméně v roce 2012 se už můžeme podívat na řadu dalších, z většiny úhlů zajímavějších her.

Hodnocení: 7/10

Líbí se nám: – skvělá atmosféra                             Nelíbí se: – nízký stupeň originality

                     – hezký grafický kabátek                                  -  příliš snadné puzzle

                     – skvěle fungující systémy

.