Resonance

Nenechavé prsty všech adventuristů se jistě už delší dobu klepaly na docela dlouho vyvýjenou a ambiciózní adventuru Resonance. Vince Twelve spolu se svým studiem xii games hru připravoval skoro pět let, což může znamenat jen dvě věci. Buď to bude totální propadák a nebo naprosto skvělá záležitost. Po několika hodinách ve hře jsem mohl s čistým svědomím říct, že se jedná o druhou možnost, i když má své mouchy.

Kdo by to byl řekl, že smrt jednoho částicového fyzika může dát dohromady takovou skupinku nesourodých charakterů, jako je v Resonance. Hned ze začátku ale nebudete postaveni k přímému ovládání všech postav. Věci se rozjíždějí pomalu a autoři nás seznamují se hrou postupně.

Světem otřáslo několik explozí, které uvrhly společnost do chaosu. Herní příběh se odehrává tři dny předtím, kdy matematika Eda vzbudí ve svém mládenecky zařízeném bytě volání od jeho kolegy, vědce Dr. Moralese. Ten zní rozrušeně, prý ho někdo sleduje. Takže Ed se za ním vypraví do laboratoře. Zhruba v tu dobu je detektiv Bennet nasazen na sledovačce jednoho podezřelého, když ho vyruší volání dispečinku o tom, že se má přesunout na místo jisté laboratoře, kde se stala nehoda. Další hratelná část je za doktorku Ann, co právě prožívá noční můru. Zrovna v této části si všimnete, že v některých částech hry můžete zemřít. V tom případě se všechny vaše akce přetočí a situaci musíte řešit jinak, úspěšněji. Ve čtvrté části se afroamerický novinář Ray snaží dostat do tajemného terminálu nemocnice, protože tu tuší něco nekalého, což se mu kupodivu potvrdí.

Když se Ed dostane k laboratořím, nestačí se divit. Jsou úplně zdemolované. Po chvíli na místo dorazí i Bennet. Spoluprací charakterů se dostanete dovnitř, kde čeká nehezké překvapení. Jako kdyby někdo v místnosti udělal CTRL+X. Kus jí prostě chybí. A stejně tak chybí i něco z Dr. Moralese. Při převozu do nemocnice se ho ujme doktorka Anna, která je shodou okolností jeho neteř. Jeho poslední slova směřují právě k ní. Najít jeho ukrytý sklad vynálezů, které by v nepovolaných rukách udělaly značnou paseku. Poté umírá. Bohužel ta událost v laboratoři nehoda nebyla. K naší skupině se brzy přidává i Ray, který si v nemocnici vyslechl rozhovor a zacítil tu další zajímavou kauzu pro jeho novinářský blog. Dokáží všichni členové táhnout za jeden provaz nebo každý sleduje pouze své vlastní zájmy? Další odkrývání příběhu nechám na vás. Nalezení vynálezu, co by se dal zneužít jako zbraň sice na papíře zní jako klasické cliché, nicméně ve hře příběh funguje velmi dobře a často se budete divit, jak jednotlivé části do sebe zapadají.

Při hraní Resonance budete muset myslet jinak. Není moc velký problém ovládat jednu postavu. Z nedávno vydané recenze na Blackwell Unbound víme, že i hra za dva charaktery se dá zvládat. Nebojte se. Zvládnete i čtyři. Jen musíte brát v potaz, že některé hádanky potřebují vzájemnou spolupráci několika lidí. Sám jsem totiž preferoval Eda, takže jeho samotného jsem proháněl po herních obrazovkách což vedlo k tomu, že jsem se do určitých míst prostě nedostal a některé hádanky nevyřešil. Bylo potřeba změnit herní taktiku a brát postup hrou logicky. Všechny hádanky jsou totiž striktně logické. A pak už to šlo samo, i když jsem na několik zásekových míst taky narazil.

Druhá věc, na kterou musíte myslet je paměť. Ne ta vaše, ale hratelných postav. Vedle inventáře totiž máte ještě další dvě „přihrádky“. Krátká paměť a dlouhá. Každá funguje úplně jinak. Některé důležité události a rozhovory, které ve hře zažijete se samy uloží do dlouhé paměti. Tyto události si pak klikem můžete kdykoliv přehrát, takže se zobrazí dotyčná animace i s dabingem. Paměťové položky můžete používat i v rozhovorech, např. když chcete nějaké osobě připomenout, co řekla nebo udělala, atd. Krátká paměť je vždy prázdná, dokud si tam něco sami neuložíte. Každý aktivní předmět či postavu ve hře do něj jednoduše přesunete (pozor na omezenou velikost) a při rozhovorech se pak na tyto věci můžete vyptávat.

Co dělá hraní Resonance nezapomenutelným herním zážitkem je obrovská rozmanitost hry. Každou chvíli narazíte na nějaký prvek, který vás vytrhne z klasického adventurního postupu. Jednou je to logická minihra, podruhé budete řezat lano kouskem skla a to tak, že střepem musíte doopravdy pohybovat tak, jako byste ho řezali. Jindy si zahrajete variaci na bludiště a tu narazíte na funkční kalkulačku, počítač, terminál nebo mobil, co Ray používá (jeho mobil dokonce umí kromě přijímaní mailů nastavovat i zvuková upozornění a barvu pozadí). Vše je velmi detailně zpracováno a některé hádanky lze řešit několika způsoby. Bohužel hlavní příběhové úkoly je nutné řešit v přesném pořadí, jak to chtěli autoři. Je to škoda, protože občas vás napadne jiný postup, který by měl teoreticky jít, ale nefunguje.

Tak jsme se dostali až k techncickému provedení. Po vzoru spousty jiných indie adventure, i Resonance funguje v nízkém rozlišení (320×240). Xii games mají velmi schopného grafika, protože všechna pozadí jsou na poměry svého malého rozlišení špičkově nakreslená. Nemluvím teď ani o detailním provedení jako o skvělém barevném tónování a stínování. Každé prostředí je také stejně dobře naanimováno. Z utržených kabelů létají jiskry, z popraskaného potrubí vytéká voda, po obloze pomalu putují mraky… Hudba je ambientnějšího charakteru a skvěle dotváří atmosféru hry. Jelikož se o dabing postaral Dave Gilbert (Wadjet Eye Games), je jeho kvalita na profesionální úrovni. Možná si i všimnete známých hlasů, jako je Abe Goldfarb (Joey Mallone z Blackwell série) a měl jsem pocit, že jednu postavu si nadaboval sám Dave. Vzpomínáte si ještě na nádherně vypadající rubačku Bastion? Kromě skvělého zpracování se také pyšnila vypravěčem, tajemným hlasem, který komentoval váš postup hrou. Pokud jste si ho oblíbili, jásejte radostí. Je tu zpět. Logan Cunningham si střihl roli detektiva Benneta. Trochu mě překvapilo, že ačkoliv jsou všechny dialogy a rozmluvy postav dabovány, popisy předmětů a vlastně i všechno, co si postavy jen myslí ne. Jelikož jsem si už zvykl na kompletní dabing, bylo to ze začátku trochu divné ale naprosto to chápu. Jelikož jsou tu čtyři postavy a každá může vše okomentovat, bylo by to obrovská spousta dabingu navíc.

Nejspíš jste si všimli, že jsem v recenzi nešetřil superlativy ale ono to i jinak nešlo. Při hraní hry jsem byl nadšen z toho, jak krásně vypadá grafika, jak plynulé a početné animace jsou, kolik dali autoři do hry zajímavých prvků, jak je herní interface a práce s pamětí a inventářem intuitivní, jaké další hádanky na téma „kooperace postav“ jdou vymyslet, jaký chytrý humor se do hry dostal, atd. Resonance má své chyby (např. některé úkoly byste nejraději řešili v jiném pořadí, ve kterém to ale nejde), ale na druhou stranu je to velmi dobře řemeslně udělaná hra , není stereotypní, je logická, chytrá, a často i vtipná. Počet postav vás možná vyleká ale nebojte se. Hádanky stojící na jejich spolupráci vám skoro hned dojdou, protože jsou… no, jsou logické. Poslední příjemný fakt je herní délka. Podle toho, jak vám půjdou herní hádanky se pohybuje okolo 6-11 hodin. Pokud bych mohl být věštcem, řekl bych, že Resonance se stejně jako Gemini Rue stane adventurou roku.

+ grafika, animace, hudba, logicky navržené hádanky, příběh, spolupráce postav, dabing, lehká angličtina

- hlavní herní hádanky je nutné řešit v takovém pořadí, jak to chteli autoři, i když teoreticky by šly řešit jinak

Verdikt: 95 %