Terraria – ani želvy v terárku, ani terénní vozy, ale terra incognita!

Nestydatý klon Minecraftu! Křičí možná lidé, kteří o Terrarii slyšeli jenom z povzdálí a nikdy ji sami pořádně nevyzkoušeli. Obyčejná plošinovka s ošklivou grafikou! Křičí možná jiní z prvních pohledů na screenshoty okolo. Jenomže nejlépe jsou na tom momentálně ti, co nic nekřičí, ale jenom si tak opatrně prohlíží různé náznaky, prozrazující fakt, že se jedná asi o něco komplexnějšího a matně si vzpomínají, že o téhle hře už slyšeli nějakou tu chválu. Aby v tom měli jasno skutečně všichni, podíváme se dnes na Terrarii trochu hlouběji a po svém. Pro ty, co nemají čas nebo chuť prokousávat se tunami textu prozradím dopředu jednu maličkost – největším problémem při psaní recenze bylo přestat recenzovanou hru hrát na tak dlouho, aby se vůbec něco dalo napsat.

Na začátek bych rád smazal veškeré pochyby ohledně onoho domnělého kopírování od Minecraftu (nehledě na to, že i Marcus Persson – jeho vývojář – toto popírá a přeje týmu Terrarie jen to nejlepší). Ten snad není třeba představovat (ale pokud ano, nebo pokud vás tento počin zajímá hlouběji, vyčkejte a brzy se zde téměř určitě objeví tematický článek zaměřený právě na něj), je to koneckonců nejprodávanější indie hra v historii, přičemž dokonce ještě ani vlastně doopravdy nevyšla. Na každý pád se ale jedná o hru převážně o těžbě a následném stavění a budování kolosálních počinů. Ano, ve hře se dá docela kreativně kutit a vyrábět různé předměty, hráčsky řečeno „craftovat“, také se v ní dá jenom tak procházet planinou i jeskyní a obdivovat okolní kostičky – ačkoliv pro to není důvod – ale hlavní náplní je prostě ona těžba a stavba. Důvodem, proč tohle píši je jednoduchý fakt – a sice že Terraria je v těchto mantinelech víceméně opakem. Hlavní náplní Terrarie je totiž průzkum, hledání, vyzbrojování a následně boj.

Poté, co hru spustíte s nově vytvořenou postavičkou a vygenerujete svůj první svět, nastává první překvapení. Nezačínáte totiž sami a dokonce ani s holýma rukama. Jsou vám dány základní nástroje jako třeba malý mečík nebo měděný krumpáč a sekera, plus se okolo vás potuluje první NPC postava. Je to průvodce, který se pro začátek dá použít jako slušná zásobárna rad, co vlastně máte nebo můžete dělat. Ale ani v pozdějších fázích hry není jeho přítomnost k zahození. I když už jeho rady znáte nazpaměť, dá se mu ukázat jakýkoliv materiál a on v malém přehledném menu hned prozradí, co všechno se z něho dá vyrobit a co dalšího k tomu potřebujete. A že toho je! Ačkoliv se po prvním rozhlédnutí v malebně barevném a jednoduchém světě budete domnívat, že nejsložitější věc k výrobě může být tak maximálně dřevěná stěna a stůl, ve hře je ohromné množství surovin a předmětů, které se z nich dají vyrobit. Jejich seznam obsahuje základní a předpokládatelné věci jako je výheň a kovadlina nebo postel a stůl, ale dokonce i takové věci, jako je například záchod, piáno, palírna alkoholu nebo třeba laserová puška! Po osahání herních principů a prvních procházkách krajinou zjistíte, že ani ten nejmenší svět jen tak lehce a ani rychle celý neprojdete. Plynule se totiž dělí na různé typy krajiny a prostředí, takže z prvního příjemného lesíka se stromy a houbami projdete do džungle, oceánu, pouště, či třeba do zlověstné Corruption, což je krajina zmaru, hniloby a smrti, která startuje na světě společně s vámi a postupně se rozlézá po celé přírodě (později je možné s touto nákazou bojovat po svém, pomocí různých květin a kouzelných prášků). Ale svět na povrchu je zde jen onou pověstnou třešničkou na dortu pro to, co se skrývá pod povrchem. Ať už vlezete do první větší skály či se sami prokopete hlínou a kamenem svisle dolů, narazíte na rozsáhlé podzemní tunely a sloje. Ty se někdy táhnou zdánlivě do nekonečna a někdy naopak budete muset vzít do ruky nářadí (či tubičku dynamitu) a prokopávat si cestu mezi jednotlivými jeskyněmi sami. I podzemí je značně variabilní a časem se mění, z tmavých děr s pavučinami a červy se hlouběji stávají obrovské podzemní haly plné studených jezírek a světélkujících hub velkých jako strom a odtamtud se zase dá prokopat ještě níže, do místa naopak teplého a světlého až příliš, žhavého pekla plného lávy, popela a démonů.

Ano, žádné z těchto míst totiž není ani náhodou nudně prázdné a strohé, ale má vlastní osazenstvo. Ať už budete úpět mezi ostny kaktusů na vyprahlé poušti nebo se potápět do podzemních řek a hledat vzduchové kapsy, všude na vás čeká jedinečná sebranka potvor typických pro tu či onu oblast. Takže až budete odrážet nápor kostlivců při těžbě stříbrné rudy, odpočinete si od nich jedině tak, že se přesunete jinam a pro změnu budete třeba lukem odhánět hladové supy. Nepřátel je poměrně dost druhů a než všechny vůbec uvidíte, natož skolíte, uplyne opravdu mnoho hodin (těch reálných, herní ubíhají poměrně rychle). Tady se vrátíme na chviličku k Minecraftu, neboť hry mají podobný přístup k noci. V noci je totiž nejen tma, jak jsme již zvyklí, ale také mnohonásobně nebezpečněji, tedy alespoň co se povrchu týče. Díky zmiňované postupující nákaze napříč světem se totiž v přírodě rojí zombie a zlověstná démonická oka. Takže než noc nastane, je třeba vybudovat úkryt, zavřít všechny dveře a třeba si u stolečku vyrobit hodinky, abyste viděli, za jak dlouho už bude ráno.

Hra je přímo prošpikovaná nápady a drobnostmi, které ji činí ještě zajímavější, než to jen umožní samotný průzkum a výroba předmětů. Pokud totiž neodbudete stavění jen na jednu místnost pro vás a průvodce, ale postavíte si třeba domků více anebo rovnou celé město, časem se k vám nastěhují další pomocné NPC postavy. Například z nepřátel padají penízky, a pokud jich nashromáždíte menší obnos, šikovný obchodník na sebe nenechá dlouho čekat a rád se nastěhuje, aby prodával základní vybavení a naopak odkupoval to nepotřebné od vás. Časem doopravdy dospějete k tomu zmiňovanému městečku (je hrozně zajímavé sledovat, jak se jeho koncept liší u každého hráče – někdo postaví obrovský hrad s komnatou pro každou postavu, někdo jiný zase vyvýšenou pevnost na dřevěných plošinkách a jiní třeba každému postaví vlastní domek ze zlatých cihel a s lucernou či soškami na zahrádce), ve kterém se dá už něco pořádného sehnat. Vaši společníci ale nejsou jediným jedinečným prvkem z řad NPCček, ve hře se totiž po splnění určitých dílčích maličkostí dají potkat nebo přivolat monumentální bossové. Ti vám dají přinejmenším při prvním hraní dost zabrat a jejich porážka vždy hru posune trochu dál a vám se zpřístupní další nové vybavení, materiály, nebo v jednom případě i celá nová oblast, tajemný dungeon.

Hrou vás většinu času bude hnát hlavně touha vlastního zdokonalování. Chvilku potom, co ukujete svojí první měděnou helmu, se přistihnete, jak ji zahazujete na dno truhly v ložnici, aby byla nahrazena něčím lepším, třeba světélkující helmou z meteorického kovu. Nebo kouzelnickým kloboukem regenerujícím manu. Tomuto hledání a vylepšování napomáhá i fakt, že ve hře je poměrně dost předmětů (hlavně se jedná o různé druhy zbraní), které se nedají nijak vyrobit, ale musí se najít v různobarevných truhlách (přičemž k některým potřebujete klíče a k některým třeba i projít sérií pastí). Takže zatímco meč z oceli démonů časem ukuje každý hráč, který si onu ocel pracně natěžil a vyrobil, kouzelnou hůl s naváděnými střelami nebo ohnivý bumerang už mezi všemi svými také hrajícími kamarády můžete mít dlouhou dobu jediní.

Způsobů, jak se vytahovat s lepší výbavou před ostatními hráči je vícero, do hry je totiž implementován multiplayer, podporující speciální servery pro kooperativní i PvP hraní. Do opravdu tuhých oblastí se tak můžete vypravit ve více lidech, abyste kryli záda těm, kteří kopou cestu k dalším pokladům a rudným žílám. Nebo třeba vyměnit gatling, který je pro vás příliš drahý, za nalezenou knihu zaklínadel, která vám k ničemu není, protože máte málo many, ale pro jiného hráče je k nezaplacení. To už samozřejmě záleží na komunitě (která je překvapivě dobrá a ochotná, tedy alespoň podle mých zkušeností) a vás samotných. V moment, kdy začnete s multiplayerem, je také nejvíce znát ona personalizace vlastní postavy. Zjistíte, že jiný hráč nějakým záhadným způsobem zjistil, jak získat černé kvádro a sluneční brýle, zatímco on se bude podivovat nad tím, jak se vám podařilo získat oblečení ninjy. A oba dva budete valit oči na chlapíka s nápadně červenou čepicí a modrými montérkami, který jako kdyby přišel z jiné hry. Je zde totiž přítomen speciální slot na oblečení z čistě estetického smyslu, takže ačkoliv na sobě „papírově“ máte plnou plátovou zbroj, navenek chodíte oblečeni třeba právě jako onen Mario. Najít nebo vyrobit tyto parádní sety oblečků je docela namáhavé a zároveň v sobě ukrývá i vývojářský smysl pro humor. Není totiž výjimkou, že potkáte hráče s akváriem na hlavě (včetně rybiček), jak si vyměňuje lektvary s jiným, který má na hlavě kyblík. A sami upoutáte jejich pozornost tak, že při dopadu na zem z výskoku použijete svůj speciální prdící polštářek, který jste kdovíproč našli v útrobách gigantického podzemního červa.

Po technické stránce není co vytknout. Grafika je silně stylizovaná a rozhodně se nezapře (úspěšný) pokus o retro nádech. Je ale také dokonale funkční a kromě roztomilosti i velice přehledná a příjemná i po delším hraní, neobsahuje žádné rušivé prvky a ani žádné podstatnější chyby. Každé prostředí ve světě je také jedinečně ozvučeno, a tak skotačivá veselá muzika hraje doopravdy jen když je sluníčko na zelené louce, rychlé a drastické tóny zase pouze při frenetickém klikání při boji s obskurními příšerami v temných zákoutích.

Terraria je hrou o možnostech, které je zábava objevovat a opatrně zkoušet. Je také hrou o obsesi za lepším nářadím a silnější výzbrojí. Je také hrou o zvelebování vlastního sídla, stejně jako hrou o útěku před houfy nepřátel a jejich pozdějším lovem. Faktem je, že jakmile dosáhnete postavy s plným počtem maximálních životů, oblečete ji do dokonalé zbroje (se kterou vás slabší nepřátelé ani nezraní), navlečete ji na ruce magické náramky a dáte do rukou gigantické kopí smrti, je pro vás jen málo co dosahovat a tedy i proč dále hrát. Po pokoření posledního bosse a prozkoumání nejzazšího koutu pekelných věží už není nic, co by vás dále nutilo hrát. Je samozřejmě možné syslit zásoby donekonečna, stavět gigantické pevnosti, bavit se kosením nepřátel a pomáhat jiným hráčům dosáhnout lepší zítřky. Ale to přestane bavit dříve nebo později. Je sice pravdou, že vás i po mnoha desítkách hodin hraní může něco překvapit – speciální herní události, jako je třeba napadení vypiplaného městečka armádou goblinů , pád meteoritu rovnou před domek, či snad objev nějakého obzvlášť vzácného předmětu, jako je třeba maska králíka (jak říkám, hra ukrývá báječné šílenosti) nebo puška, která místo nábojů střílí písek. Většinou je ale po takto důkladném hraní nejčastějším řešením hru odložit a začít za chvilku znova, s novou postavou a v novém (třeba větším a díky generování hlavně po poslední kamínek jiném) světě.

Hra samotná je stále vylepšována a vyvíjena, jednou za čas (v rámci měsíců) se objevuje nový patche který něco přidá a něco pozmění. Jejich rozsáhlost je dost různá, někdy jen upravují herní mechanismy a mění třeba zdraví bossů a čísla obrany, jindy rovnou přidávají kupu předmětů a nepřátel. Díky tomu se u ní drží i hráči, kteří ji třeba hrají od úplně první verze – od té doby totiž s každým novým patchem hru lze začít nanovo a mnohdy se bavit úplně stejně nebo i více, než minule. V době psaní recenze je poslední verzí 1.0.6.1 a hra se od svého prvního vypuštění změnila doopravdy velmi silně. Není tedy divu, že fanoušci netrpělivě očekávají, jaké obrovské změny asi přinese verze 1.1 a co bude s jejich hrou dál. Pokud obětujete deset euro (přesněji 9,99 – tedy asi 240 korun), mohu vám zaručit, že se k oněm fanouškům zařadíte i vy. Za tento peníz totiž dostanete hru, která je rozsáhlejší, než spousta „velkých“ titulů a která hlavně dokáže zabavit na několik desítek hodin. A díky aktivní komunitě a vývojářům se nemusíte bát, že by i tak dlouhá doba měla být konečná.

Jak jste asi pochopili, jedná se o skutečně mimořádný titul, který i s co největším odstupem a snahou o nezaujatost nelze než doporučit. Ačkoliv nijak nesnižuji průlom a genialitu Minecraftu, tato hra je přinejmenším na stejné úrovni svým zábavním potenciálem. O hodnocení jsem dlouho přemýšlel a radil jsem se s ním i s šéfredaktorem tohoto serveru. Bohužel, i když ho i tak budete brát s rezervou, neboť ho udělil člověk Terrarií okouzlený a lapený, prosím vás alespoň o jedno – neberte s rezervou tuto hru a alespoň ji vyzkoušejte. Přinejmenším zjistíte, že se nejedná o žádný prachsprostý klon, ale spíše o stejně povedeného bratra, který se jen vydal jinou cestou.

Terraria – 100%

+ návykovost, spousta možností, rozsáhlé světy, plno ukrytých překvapení, stylizace, humor

-občasná nevyváženost některých prvků, po čase se může dostavit repetivnost

napsal, hrál, fotil a stavěl Raindancer