The End – co přijde po konci?

Příliš mnoho her nezačíná smrtí hlavního hrdiny, The End je právě jednou takovou výjimkou a rozhodně to není jediná věc, kterou dělá jinak než ostatní flashové plošinovky. Abych byl úplně upřímný, první věc, kterou v The End uděláte je vytvoření vaší postavy. Editor je povedený, nabízí ohromující množství kombinací a jenom klikání na tlačítko náhodná postava vás zvládne pobavit. Za zmínku stojí,že vaši postavu si i během hraní můžete libovolně upravovat.

Následuji již samotné hraní, kde vás na začátku The End trefí obrovský meteorit a ocitnete se v podivném světě, kde můžete začít navštěvovat úrovně ze tří různých částí – těla, mysli i duše. Samotné úrovně probíhají jako 2D plošinovka, kde můžte vytvořit své stinné já, které může chodit i po stínech. Funguje to trochu podobně jako v In The Dark. Rovněž sbíráte hvězdičky a můžete se i pokusit zaútočit na opravdu drsný časový limit. Nicméně vaším hlavním úkolem je nalézt klíč, který slouží pro otevření dveří dle vašeho výběru. A podle čeho si vybíráte? Volbou vlastně odpovídáte na nějakou filosofickou otázku, v každé úrovni je jiná. Například: Měli by mít lidé právo rozhodnout, jak zemřou? Nebo: Je důležité mít děti?

Po zodpovězení se vám zobrazí další informace o otázce – jak odpovídají ostatní, text vysvětlující nějaké základní postoje i odkazy, kde se o problému můžete dozvědět více. Tahle část se mi asi líbila nejvíc, je opravdu dobré, když se člověk musí nad hraním trochu zamyslet. Jediná škoda je, že vaše odpovědi nějakým způsobem další hraní neovlivňují. Dokonce vám The End ukazuje zajímavé statistiky – s jakou historickou osobností máte nejpodobnější myšlení nebo kolik hráčů odpovídalo stejně jako vy.

Poté již přichází poslední velká část hry, souboj s bossem. Ten probíhá trochu netradičně formou deskové hry. Postupně pokládáte šestiúhelníky o různých hodnotách a navzájem si je kradete. Časem můžete používat i všemožné bonusy. Ačkoliv tato minihra působí ve hře trochu zvláštně, přišla mi hodně povedená a celou dobu mě bavila.

Jedinou větší výtku mám k samotné plošinovce. Ovládání je jakési podivné a nereaguje příliš přesně. Občas umřete a nevíte, jestli to zkoušíte špatně nebo se jen ovládání zachovalo zvláštně. Naštěstí jsou alespoň relativně časté checkpointy, ale pokud se snaží o překonání časového limitu, tak vám nepomůžou. Snad tohle autoři ještě postupně doladí.

I přesto je The End jednou z nejlepších nezávislých her poslední doby. Nabídne vám možnost se zamyslet nad věcmi, nad kterými byste třeba normálně nepřemýšleli a ukážeme vám, jak nad tím uvažují ostatní. Navíc vám nabídne hromadu další zábavy, plošinovková část je, i přes nepřesné ovládání, fajn a logická je vyloženě povedená (můžete hrát i multiplayer). Rozhodně tedy The End doporučuji.